V recenzích na mobilní telefony značky Nokia často setkáváme s pojmem „platforma Series 40“. Je však velice pravděpodobné, že méně zkušeným čtenářům tato informace nic neřekne a nejsou schopni si pod tím představit něco konkrétnějšího. Někteří z nich přitom mohou dokonce být sami majiteli telefonu z této edice, což se pro ně může stát jedním z rozhodujících faktorů při výběru nového mobilu. Pojďme si Series 40 představit blíže a seznámit se s její historií a postupným vývojem.

Mobilní duše

Už v úvodu jsem naznačil, že „Series 40“ (setkáte se též se zkráceným označením S40) je jakási platforma. Upřesněme, že jde o softwarovou platformu telefonů Nokia; někdy je to označováno také jako „operační systém“, tento termín tu ovšem není příliš přesný, protože tuto platformu nelze uživatelsky rozšiřovat o vlastní aplikace. Nazvěme to tedy uživatelským rozhraním; zahrnuje to vše, co vidíte na displeji, jak se telefon chová za různých situací, jakým způsobem zajišťuje komunikaci mezi uživatelem a hardwarovou výbavou přístroje. Básnicky bychom mohli toto rozhraní přirovnávat k duši každého mobilu dotvářející jeho charakter.

Vraťme se teď přímo k Series 40. Toto uživatelské prostředí datuje svůj zrod v roce 2002, kdy bylo poprvé představeno s telefonem Nokia 7210. Svou strukturou a logikou vychází přímo ze svého předchůdce, Series 30, který vdechoval život Nokiím 8310, 6310(i), 6510, 8910 a 3510. Důvod představení nové platformy byl zároveň vstup barevných displejů na mobilní scénu, stejně jako podpora a správa multimédií, které tehdy reprezentovala převážně jednoduchá grafika ve formátech JPEG, GIF a PNG, či vícehlasá vyzvánění MIDI.

Nokia 7210, první telefon na platformě Series 40

Prostředí Series 40 se v duchu pokroku neustále rozvíjí, a proto je rozdělován do jednotlivých vývojových stádií, tzv. edic. Ty jsou mnohdy ještě oddělené v jednotlivých vydáních, tzv. feature packs.

1st Edition (1. edice)

První vydání, jak už jsem psal, vycházelo přímo ze svého „černobílého“ předka, což bylo znát v mnoha ohledech, nicméně přineslo to plynulou návaznost, o niž se Nokia snaží neustále dbát. Do starého známého prostředí tedy pouze vnesla funkce související s multimédii, jako např. souborového manažera „Galerie“, podporu multimediálních zpráv MMS, první mobilní fotoaparáty (externí i vestavěné), polyfonní vyzvánění, a to celé zatraktivnila barevnými ikonami a nabídkami.

„Vybarvené“ menu • multimediální zprávy se stávají standardní součástí nabídky

Nokia byla ovšem v uvádění těchto novinek velice opatrná, tudíž byly nabízeny v, řekněme, velmi zjednodušené podobě. Galerie tehdy čítala pouze dva až tři adresáře bez hlubší struktury. Do MMSek jste mohli vložit pouze jeden obrázek (později i jednu melodii) a 1000 znaků textu. Velikost souborů byla omezená na 64 kilobajtů. Polyfonie tónů ve formátu MIDI mohla být maximálně čtyřhlasá. A žádné soubory nebylo možné přenášet přes infraport. Všechna tato omezení byla pro Nokie o to příznačnější, že v mobilních zařízeních konkurenčních značek jste se s ničím podobným obvykle nesetkávali.

Opravdu jednoduchá Galerie

Vedle 7210 byly platformou Series 40 1. edice vybaveny i další modely, z nichž nejznámější jsou např. 6610(i), 7250(i), 6100, 3100 nebo kostlivec 5100. Pro všechny tyto přístroje byl charakteristický čtvercový pasivní displej o rozlišení 128×128 pixelů. Možná z toho důvodu byly v řazení do Series 40 opomíjeny modely 3510i a 8910i, které prostřednictvím barevných displejů modernizovaly své „neíčkové“ brášky a jejichž displeje disponovaly o poznání nižším rozlišením 96×65 pixelů, patří nicméně do této série také. Navíc právě Nokia 3510i byla převážně v roce 2003 pro svou cenovou dostupnost jedním z oblíbenějších telefonů své doby.

Nokia 3510i také patří mezi představitele Series 40 • její displej má evidentně hrubší rastr

1. edice Series 40 se ovšem záhy dočkala druhé vlny, která přinášela několik funkčních novinek, mírných zlepšení a rušila některá dřívější omezení. Nokie se konečně naučily přenášet soubory přes infraport (to ocenily zejména mladší ročníky uživatelů). Polyfonie souborů MIDI se zvedla na použitelných 16 hlasů. Nově přichází ke slovu také formát AMR nabízející možnost použití reálných zvuků, byť ve velmi komprimované podobě s nízkou zvukovou kvalitou. Ruku v ruce s tímto formátem se v Series 40 objevuje diktafon, neboli hlasový záznamník (ten jinak u Nokií úplnou novinku nepředstavoval, Series 30 jím byla též vybavená). Jednu kosmetickou změnu přinesla možnost změnit zobrazení hlavního menu do matice 3×3 namísto obvyklých velkých ikon s neméně velkými popisky. Tyto novinky ovšem tak úplně nestačily a modely 3200 a 6220, které byly inovovanou S40 poháněny, působily mezi konkurencí stále trochu zpátečnicky.

Zobrazení hlavní nabídky v matici • diktafon v akci

2nd Edition (2. edice)

Aby Nokia neztratila dech, přichází v roce 2003 s 2. edicí své barevné mobilní platformy. Ta se od první liší v několika rysech hned na první pohled. Inovováno bylo ovládání telefonů, kdy dvě postranní softwarové klávesy byly doplněny o prostřední potvrzovač, který tak přejal funkci levé funkční klávesy. Ta se od této chvíle stává tzv. kontextovou klávesou, kdy v různých režimech nabízí doplňující volby, zatímco pravá si i nadále ponechává funkci „vracečky“. Aktualizací prošlo i grafické prostředí, které ve 2. edici začalo být skinovatelné, což znamenalo možnost volby barevného podkladu pod nabídkami. Černým písmenkům na stále bílém pozadí tak zazvonila hrana.

Ještě barevnější prostředí

Mezi nejznámější představitele této edice Series 40 patří Nokia 6230, 3220, 5140 nebo dvojice 6020/6021. První jmenovaná navíc rozšiřuje podporu multimédií o hudební soubory MP3 a AAC, v jeho výbavě je dokonce přehrávač hudby a podpora paměťových karet. O výraznějších omezeních už tu prakticky nemůže být řeč, pokud za něj nepovažujeme stále stejně velký (malý) displej, byť aktivní. Tato oblast si tiše říkala o zlepšení.

Paměťová karta v telefonu • Přehrávač hudby osobně

To nakonec přišlo, když Nokia, snažící se z prodejního úspěchu Nokie 6230 vytřískat maximum, představila její inovovanou podobu 6230i. Vedle displeje však íčko přineslo i druhé vydání 2. edice S40 (pěkně se nám to zamotává, že), jehož nejcharakterističtějším znakem byly trojrozměrné ikony menu, které se v Nokiích objevují dodnes, a zcela nově nejen v hlavním rozcestníku, ale i v nabídkách druhé úrovně. Doposud stále stejné syrové textové seznamy se tímto krokem rozhodně zatraktivnily.

Menu Nokie 6230i • ikonky nyní doprovázejí i položky v nižších úrovních nabídek

Po vzoru Nokie 6230i přišla i reinkarnace otloukánka jménem 5140i, díky níž dosáhl tento model kýžené popularity. Mezi dalšími zástupci už stály většinou modely nižší střední třídy jako 6070 a 6080, či finské pokusy o stylová véčka, např. 6101.

3rd Edition (3. edice)

Zkušenější uživatelé dobře pociťovali, že 2. edice Series 40 docela jistě přestávala splňovat náročnější požadavky, a zřejmě si to uvědomovala i Nokia. Snad to může být vysvětlením pro fakt, že 3. edice znamenala nenásilnou revoluci v systému. Novinek přišla celá řada a většinou byly i hodně vidět. Pokud jde o kosmetické úpravy, Nokia zde už trvale opustila staré zobrazení hlavního menu ve formě velkých ikon a dává přednost maticovému zobrazení. Jednotlivé položky si lze nově uspořádat dle vlastní libosti. Na internetu se navíc vyrojila spousta různých grafických témat s vlastní nabídkou doprovodných ikon.

Dva typy maticového menu na Nokii 6233

Některé funkce představila Nokia ve 3. edici v přepracované formě. Úplně nové jsou zde formuláře, jejichž jednotlivá pole jsou seřazena vertikálně pod sebou; to výrazně zpřehlednilo práci s telefonem, zvlášť když se Nokia definitivně zbavila svých čtvercových displejů ze starších edicí a většinu modelů ve trojce už vybavila přímo velikými zobrazovači o rozlišení 240×320 pixelů. Toho bylo využito i při prohlížení obrázků a videoklipů, jejichž obraz tu konečně lze roztáhnout na celou plochu displeje.

Editor zpráv přebírá novou formulářovou podobu charakteristickou pro 3. edici • fotografie lze konečně prohlížet na celé ploše displeje

Ve 3. edici je docela patrná snaha Nokie přiblížit tyto klasické telefony svým složitějším finským bratříčkům s operačním systémem Symbian. Setkáváme se tu proto se zbrusu novou funkcí „Aktivní pohotovostní režim“, který uživateli umožňuje mít trvalý přehled o nadcházejících schůzkách a úkolech a rychlý přístup k oblíbeným funkcím dle vlastního výběru. Celou podobu aktivního pohotovostního režimu si lze zcela přizpůsobit vlastním chutím, a nebo tuto funkci zcela deaktivovat.

Aktivní pohotovostní režim v plné kráse

Nejvýraznějšími představiteli 3. edice jsou v první vlně 6131, 6280 nebo dvojice 6233/6234, ve verzi s feature packem potom hudební modely 5200/5300 XpressMusic a best-seller 6300. Starší a novější varianta 3. edice se od sebe vzájemně liší jen v drobnostech, které nemají na funkčnost téměř žádný vliv. Nejokatější kosmetickou proměnou bylo zvětšení fontu používaného v nabídkách, který někomu mohl přijít až příliš drobný, mně osobně by však nevadil. Díky většímu písmu se totiž snížil počet současně zobrazených řádků, a tedy zobrazovací kapacita displeje jako taková.

U první verze 3. edice (vlevo) byl použit menší a úspornější font v nabídkách než u verze s feature packem

5th Edition (5. edice)

Pokud jsme o 3. edici nazvali revoluční, pak pětka je v tomto hledisku jejím úplným opakem. Od své předchůdkyně se totiž ničím výrazným neliší, drobných kosmetických změn, jako jsou trochu jinak se animující, ač vzhledově stále stejné ikony hlavního menu, byste si téměř nevšimli, jedině snad v bezprostředním srovnání dvou telefonů. Čeho si lze všimnout, je způsob otvírání zvukových souborů – ty se nyní spouštějí vždy v přehrávači hudby, přičemž playlist se automaticky sestaví podle toho, jak jsou soubory seřazeny v adresáři, z něhož hudbu spouštíte. To je výhodné v tom, že pořadí skladeb není závislé na tom, jak máte vyplněné tagy ID3.

Pro srovnání: hlavní menu 3. edice vlevo a 5. vpravo – najděte pět rozdílů

Ještě bych měl ozřejmit, proč jsme z trojky přeskočili rovnou na pětku. 4. edice totiž vůbec neexistuje. Podle číselné symboliky v některých východoasijských státech představuje čtyřka smrt, proto se ji Nokia rozhodla jednoduše ignorovat, aby se vyhnula kontroverzi. Nakonec – napadlo vás už někdy, proč neexistuje žádná Nokia s číselným označením 4XXX?

5. edici vám nabídne většina současně prodávaných modelů ze Series 40. Z těch nejběžnějších je to stejnojmenný párek 6500 (Classic a Slide) a velice oblíbený hudební mobil 5310 XpressMusic, i některé méně známé kousky jako 3600 Slide, 5130/5220/5610 XpressMusic a rovněž funkční vylepšenina 6300i.

6th Edition (6. edice)

Zatím poslední a zcela čerstvou edicí je šestka. Telefony touto edicí vybavené teprve pomalu přicházejí do prodeje, její funkčnost proto ještě není zcela prozkoušená. Zatím nejviditelnější změnou prošla veškerá doprovodná grafika, která se oproti té starší líbí někomu více, někomu méně (u mě zatím to druhé, ale dávám tomu čas). Velkou inovací v ovládání je také možnost měnit všechna možná nastavení jen posunem v horizontálním směru bez nutnosti podnabídku otevírat. To jsme u předešlé 5. edice zatím znali pouze z nastavovacích formulářů profilů.

6. edice představuje nové doprovodné ikony

Lze předpokládat, že 6. edicí budou odteď vybaveny všechny další čerstvě představované mobily Series 40, roli pionýra tu převzala stylovka 7510 Supernova, setkáme se s ní i v 6303 Classic nebo 6700 Classic.

Jedna obří rodina

Každý, kdo dočetl až sem a nezamotala se mu z toho hlava, má můj osobní obdiv. Series 40 se během 7 let stihla pořádně rozvětvit a vyvinout. Díky ní jsou telefony Nokie konkurenceschopné a drží krok s rivaly z cizích stájí, přesto se současně drží tradic, které dělají Nokii Nokií a pro které je drží mnohaletí fanoušci stále v oblibě a zůstávají věrní.